<

Zrzavý Trpaslík


OldKingdoms


Hospůdka

Trpaslík:

Heslo:


Povídky od Posla

Povídky od Posla


Záhadný Morrovind

Prolog : je tomu dávno co byl kontinent Morrovind na starých mapách Země ,a přesto se dodnes zachovaly příběhy z této bájné zemně, nikdo již dnes neví kde se jeho Království velkých Králů nacházelo , ani proč zaniklo . V dnešní době budeme rádi když se z jeho pověstí něčemu přiučíme a krůček po krůčku objevíme skrytá tajemství ,jenž nemají být zapomenuta v toku neúprosného času.

Příběh první: Rytíř Ork

„Když černý mrak zahalí naše srdce hněvem ,běsníme zlobou a toužíme po odplatě,nezbude rozumu na myšlení nad věcí,která nás trápí a bez rozmyslu se vrháme do boje, který nemůžeme vyhrát .Tok událostí nemůžeme zastavit a proto je moudré jit osudu vstříc a odpouštět, pak slunce opět zahřeje nás a mi můžeme spokojeně žít dál“.

Rčení Starých mágů

V Morrovindu žil jeden elf, nikdo mu neřekl jinak než Poutník a nikdo přesně nevěděl co je zač .Poutník byl velmi záhadná osoba ,cestoval po panstvích knížat, vyhledával dobrodružství a hrdinské úkoly. Často se někde nenadále objevil a stejně tak rychle zmizel. Přitom stihl pobít tlupu lapků, nebo najít ztracený či ukradený předmět. Každý by ho popsal jako lesního elfa s dlouhými černými vlasy, vyzáblou tváří s šedýma očima ,orlím nosem a záhadným úsměvem. Nosil na sobě černý plášť s kápí ,kterou si často zakrýval tvář ,pod ním měl schovanou lesklou ocelovou zbroj, u pasu dlouhý ocelový meč na koženém pásu,který zdobí dva rubíny.Většinou cestoval jen s malým ruksakem.

Tento příběh vypráví o jeho dobrodružství v dobách ,kdy ještě nebyl tak známý. O výpravě za dalším hrdinským úkolem, do města Leyawiin v severním panství.

Cesta byla blátivá , hustě pršelo, pochod se vlekl a sychravé počasí neulehčovalo Poutníkův život. Zima se mu pouštěla do těla a údů, chmurné počasí zakalilo jeho myšlenky, na chodce padl stín mražení v zádech a divný pocit nebezpečí. Zastavil se, prudce se otočil a tasil meč. Ten dopadl drtivou silou na vlčí hřbet ozvalo se úděsné zavití a pak už je bolestné škemrání umírajícího vlka. Už se setmělo a kolem místa kde stál Poutník nad mrtvolou dravce se ozývalo další vití vlků svolávajících smečku. Elf rychle sundal ruksak, vytáhl z něho pochodeň , mávl nad ní ledabyle rukou a ta se rozhořela jasným modrým plamenem, pospíchal od místa střetu s vlkem ,pochod se změnil v úprk a boj o holý život. Vlci ho pronásledovali ,ale drželi se ve stínu stromů a šera ,kde planuli jen jejich žhnoucí oči. Poutník věděl že od prvních osad není daleko,ale rychle mu ubývalo sil,tíha jeho zbroje ho brzdila,a než by ji zahodil vlci by ho sežrali. Už nemohl dál ,obrátil se k poslednímu marnému boji.Pochodeň zabodl před sebe do bahna zandal meč, sundal si ze zad luk a nasadil do tětivy šíp, který zapálil o pochodeň před sebou volaje : „pojďte si pro mě “.Vystřelil na vlka, který vyskočil z pod vysokého stromu a zasáhl ho přímo do lebky, ten padl jako balvan k zemi a elf rychle nabil na další ránu. Vlci rozlícení ztrátou svého druha vyrazili kupředu jako šíp. Poutník vystřelil ještě tři rány, pak odhodil luk a popadl do rukou svůj meč k poslední obraně. V ten okamžik někde na kopci nad cestou zazněl lovecký roh , dolů z kopce běžela skupina mužů s luky ,stříleli na vlky a troubili na rohy.Vlci poplašení nenadálým vývojem situace se obrátili na útěk . Až na jednoho,obzvlášť velkého,možná vůdce smečky,který nezaváhal rozběhl se k elfovi. Ten se však dokázal rychle vzpamatovat a jedním velkým úderem vlka odrazil na zem. Elf se sotva vzpamatoval, vlk vstal a jedním velkým skokem povalil elfa na zem. Už, už by mu ukousl hlavu, kdyby mu jí neusekl obrovský obouruční meč orkině v rytířské zbroji.Poutník byl velmi zmaten, točila se mu hlava od nárazu při pádu na rozblácenou cestu, což mu možná zachránilo život, jinak by si rozbil hlavu,orkině se na něj zazubila a pomohla mu vstát na nohy. „Kdo jsi ???“zeptal se elf zmateně „Jsem rytíř Mazooga copak u vás se neděkuje za záchranu života elfe ?obořila se na něj orkině. „Aaa omlouvám se přijmi mé díky,ale myslím že bych to zvládl sám Orku“odvětil elf „Ha, ha co si o sobě myslíte vy elfové ?! smála se Mazooga a dodala „nazívej mě sire ,jak si rytíř po právu zaslouží “říkala povzneseně. Teď se smál Poutník „kdo to kdy slyšel ork a rytíř „ Mazooga naštvaně odešla směrem k městu a už nepromluvila ani slovo. „Tak přece jsem měl pravdu “pomyslel si elf. Byl zklamaný, že naštval svojí zachránkyni a chtěl se jí omluvit, ale v tom k němu přispěchali lovci.. „Elfe co tu pohledáváš“ ?? zeptal se jeden z nich který vypadal jako jejich vůdce neboť si nesl na oblečení svoje vyznamenaní a vzápětí přikázal svým druhům posbírat mrtvoly vlků. „Cestuji do města Leyawiin“odpověděl Poutník „Ty to kraje jsou velmi nebezpečné, plné lapků a divoké zvěře bud´ jsi hlupák, nebo blázen, že cestuješ večer a sám.Co chceš dělat ve městě ?“ Děkuji vám za pomoc mistři lovci,sháním nocleh a možná nějakou tu prácičku pro dobrodruhy.Nevíte o něčem ? „Příště si dej větší pozor. Když hledáš postel zajdi do hostince U Tří sester ve městě a tam se poptej i na práci.Teď musíme jít každý svojí cestou město je už jen pár kroků ,myslím že tam dojdeš i bez naší pomoci „. Ještě jednou vám děkuji za pomoc a za záchranu ,kde najdu tu orkini Mazoogu ?? zeptal se ještě elf. „Naší rytířku „?Všichni chlapi se svorně rozesmáli . „Tak tu najdeš na hradě.Před nějakým časem přijela ,nikdo neví co chce , náš kníže se chudák bojí, že si dělá zálusk na jeho hrad a tak jí zatím hostí.“. Dokončil lovec a dál se smál ještě víc .Poutník si rychle posbíral věci rozloučil se a vydal se svižně k hradu celý promoklý,zmrzlý a otřesený. Cestou si ještě přejel rukou po svých zraněních ,ta se jako zázrakem lépe zotavila a přestala ho bolet.

Město Leyawiin nebylo tak rozlehlé. Obklopovaly ho hradby , nad nimi se tyčili věže , vížky a hrad stál na konci města.Uprostřed na náměstí stála malá katedrála ,kolem dokola byly nejrůznější domky: kovárna,hospoda,budovy cechů a gild a dokonce i slibovaný hostinec U Tří Sester,kam náš elf okamžitě zamíříl. Hostinec byl luxusní a také drahý. Poutník tam nechal patnáct zlatých za jednu noc a večeři, avšak nabyl nových sil a energie pro nadcházející den .Hned po ránu se vydal do hradu,aby našel Mazoogu a omluvil se. Pří průchodu hlavní branou do hradu byl zastaven stráží : „Kam pak ??“ „Hedám orkini jménem Mazooga“odpověděl elf „Tak tu nevím kde najdeš, ale jestli o ní něco víš běž rovnou za knížetem ,bude teď v trůním sále“řekl strážce „A teď běž a nezacláněj tady“ přikázal ten druhý Poutník beze slova vešel dál do hradu.Prošel vstupní halou (vyzdobenou zbrojí na zdech a brněním u sloupů) a dál po schodech nahoru ,až se dostal k hlavnímu sálu ,kde byl zastaven další stráží. „Čeho si žádáš cizinče ??“ „Žádám o audienci u knížete“ odvětil elf

Po chvíli ho stráž pozvala dál a předvedla ho před stolec knížete. Elf se uklonil a začal : „Přeji dobré jitro pane, slyšel jsem že se zajímáš o tu orkini Mazoogu ??“ Ach, …. Ano ,chci zjistit co tu pohledává víš něco ? povzdech si kníže „Ne pane nevím ,ale zjistím to“ řekl elf „Dobrá tak běž a přines mi zprávy, rád tě odměním“souhlasil kníže Elf se znovu uklonil a odešel ,měl štěstí že orkini potkal přímo ve vstupní hale.Přišel k ní a oslovil jí: „Buď pozdravena rytířko Mazoogo“ „Co ty mě nazýváš rytířkou „? „Copak nejsi “? „Aaa….ano jsem“ Poslal mě kníže ,rád by věděl proč tu si ? „Ach, ano hledám člověka jménem Roland je to prý nejlepší místní lovec“ „A proč ho hledáš ?“ „Potřebuji najít černou skálu ,ty víš kde to je ?“ „Ano to vím“ „Zavedeš mě tam ?“ „No ano a proč ?“ „To je moje věc !“řekla rázně „Aha tak dobrá, tak pojď za mnou je to kousek od suď , brzo tam budeme“ „To je dobře můžeme jít “ Poutník a Mazooga se vydali na cestu k Černé skále.Mazooga byla hodně nedůvěřivá a netrpělivá ,cestou se pořád vyptávala : „Je to blízko“ „proč zase stojíme“

Před polednem došli na dohled k tomu místu. Stoupal z něho kouř a bylo vidět ,že je tam nějaký tábor.Pomalu se blížili v před , až došli rovnou do tábora.Poutník pozdravil muže sedícího u ohně , na němž si sušil oblečení ,ale Mazooga ho odstrčila a řekla do ničeho se nemíchej. V tom okamžiku se na ní vrhl s mečem v ruce ten muž od ohně.Byl do půl těla svlečený ,bylo jasné ,že proti velké orkini neměl moc velkou šanci ,ale ze stanu vyběhli ještě další dva jeho kumpáni .Jeden se rozběhl přímo na ní s palcátem v ruce ,druhý vytáhl luk a začal pálit jeden šíp za druhým. Poutník také nelenil, toho svlečeného muže probodl mečem ,poté hodil svůj meč přímo po lučištníkovi a proťal mu hrdlo. Mazooga svým obouručním mečem lehce zabila lapku s palcátem , ani nebyla zraněná, její brnění ji ochránilo dokonale a bylo po boji. Orkině nebyla spokojená, sedla si na kládu u ohně a smutně do něj hleděla. Elf si vzal svůj meč, prohledal mrtvoly ,nic cenného nenašel a tak šel za Mazoogou „Co se stalo ?“zeptal se „Všechno si zkazil ty hlupáku „ „A proč přece žijeme ?“ „Tady šlo o odplatu.Tenhle ten (ukázala na toho polonahého) mi zabil bratra, přepadl ho a okradl se svojí bandou, patří k Černým lukům: je to banda loupežníků ,loupící v okolí „ „Ale já to nevěděl ,nic jsi mi neřekla ?“odpověděl uraženě elf „Máš pravdu je to moje chyba“rozplakala se Mazooga „Ale svého bratra jsi přece pomstila“snažil se jí Poutník rozveselit. „To ano děkuji za pomoc ,když umíral slíbila jsme mu ,že se stanu rytířkou a budu konat dobré skutky a hlavně pomstím jeho smrt“ dál vzlykala . „Takže nejsi rytířka jak tvrdíš ?“ „Ne a ty jsi to stejně celou dobu věděl“ řekla a brečela ještě víc jak malá holka „Neboj já ti pomůžu ,něco vymyslím, budeš rytířka!“ „To by jsi promne udělal ? „ „Ano neměj obavy teď se vrátíme na hrad a já ti dám vědět „ „Ty jsi tak hodný ,jsi přítel, moc ti děkuji “ „Jen splácím to ,že jsi mi zachránila život a to dělá přátelé z elfů i orků .“ A tak se stali z Poutníka a Mazoogy přátelé a vrátili se spolu do města. Nejdřív ale společně spálili tábor lapků a jejich těla sním.Orkině tam našla věci svého bratra a vzala si je na zpět jako vzpomínku.

A jak elf slíbil, šel rovnou za knížetem a vyprávěl mu celý příběh. Kníže rozhodl že on i Mazooga se mohou stát potulnými rytíři řádu Bíle labutě. Musí najít tábor lapků Černého luku a pobít je a hlavně jejich vůdce Černého Bruna na kterého je vypsaná odměna, dostanou k titulu za každý černý luk který přinesou sto zlatých.To sdělil orkini, ta byla nadšená, protože věděla,že sídlo černých luků leží v ruinách starého kláštera nedaleko Leyawiinu na vysokém kopci uprostřed temného lesa. A tak se oba dobrodruzi vydali najít lapky.

Cesta lesem byla úmorná když se dostali k ruinám byli celí unavení a zadýchaní. Bylo okolo dvanácté dopoledne nikde, nikdo.Podle informací se lapkové scházejí o půlnoci, takže museli počkat, až se sejdou ve starých katakombách dole pod klášterem, odkud jim už nemohli uniknout. Poutník se ještě před půlnocí vydal omrknout okolí a na jedné staré věži kláštera zahlídl lapku s lukem, který hlídá jejich doupě. Potichu se připlížil a podřízl nic netušícímu zloději hrdlo,vzal jeho luk a schoval mrtvolu do křoví.Jenže v tom okamžiku vyšel z katakomb muž celý v černém plášti a beze zbraně, podle všeho loupežnický mág ,nemělo cenu nic riskovat a tak ho elf zastřelil lukem z dálky v okamžiku, kdy ještě chmaták nic netušil.Sám pro sebe si pomyslel že ani jedna jeho vražda ,nebyla nějak čestná zabil ty dva stejně jako oni nic netušící poutníky což tížilo jeho svědomí .Dál už jen čekali na dvanáctou večerní s Mazoogou v úkrytu a sledovali lapky jak se stahují do pevnosti.Bylo jich jen pět,dost málo na tak vyhlášenou skupinu zlodějů: pravda byla že už tři zabili u řeky , dnes dva před baštou a možná jsou další po celou dobu uvnitř, kdo ví ? „Jedno je jisté je to pořád přesila prohlásil elf!“ „Nejsou nijak zvlášť vyzbrojeni mají jen kožené a kožešinové zbroje a železné meče, na boj z blízka nemají šanci“zasmála se orkině. „Dobrá jdeme na to“řekl elf

Vydali se ke vchodu a hned jak otevřeli těžké kamenné dveře od kterých vedly schody dolů do podzemí, vrhli se na ně tří banditi a na schodech nastal nepřehledný boj, neboť tam nebylo jediné světlo, meče lítali všemi směry a rány dostával každý.Najednou bitva na schodech skončila ,elf rozsvítil pochodeň, dole pod shodami ležela dvě těla lapků a jedno přímo na schodech.Elf si držel poraněnou ruku a léčil se magickou silou ,Mazooga měla na jednom místě proražené brnění a krvácela, na jejím meči se udělal zub.

Teď už o nich všichni určitě věděli ,museli být ještě opatrnější ,šli pomalu dolů po schodech až k dlouhé chodbě . Poutník si připravil luk a dobře udělal ,z druhé strany chodby se na ně rozběhl samotný Černý Bruno se svojí stráží dvou lapků.Střely elfa jednoho zranily a druhého zabily, ale Bruno doběhl až k nim a začal bojovat z Mazlovou.Měl stejnou zbroj a byl i silný jako orkině, tak to byl dlouhý a urputný boj. Nakonec však Bruno zakopl o padlé tělo svého druha a Mazooga mu protnula srdce mečem:To byl neslavný konec vůdce Černých šípů .Lapka ležící na zemi umřel na svá zraněni od šípu a už nic neřekl. Katakomby potom ještě prohledali,ale už žádné lapky nenašli, posbírali jen jejich luky a ukradené věci ,hlavně peníze, které si rozdělili. Vítězně odcházeli z katakomb ,ale co se nestalo ,venku na ně čekal ještě jedem lapka schovaný na stromně a zranil vážně Mazlovu, než ho stihl elf zneškodnit svým lukem. Potom rychle přispěchal k ní a léčil její zraněni z posledních sil,povedlo se mu jí dostat až do města k ranhojičovi a tam sám únavou padl na postel a usnul.

Ráno se probudil zdravý,ale Mazooga byla stále raněná a dostala horečku ,Poutník jí nechal u medika a sám zašel do hradu pro svou odměnu. Odevzdal luky a prsten Černého Bruna,aby prokázal že opravdu padl. Dostal odměnu, on a orkině byli prohlášení za potulné rytíře Bílé labutě nově založeného řádu rytířů,kromě peněz za luky a odměny za zabití Bruna dostal ještě dva klíče od základny rytířů Bíle labutě a štít z erbem Severního království. Pak se vrátil za orkini a povídá: „Tak jsi to dokázala ,jsi potulný rytíř tady ti předávám tvůj klíč a odměnu“ Mazooga ještě ležící v posteli se celá rozzářila štěstím : „Jsem teď opravdu šťastná a to díky tobě“ „Ne, jen díky svému odhodlání a statečnosti“odpověděl „Bylo to krásné dobrodružství ,ale teď musím odpočívat.Než odejdeš nazvi mne prosím ještě rytířkou ?“ „Sláva rytířům Bílé labutě“ zahlásil elf takticky Ano teď tě opouštím Rytířko Mazoogo ,ale možná se naše osudy ještě setkají ,buď v sídle rytířů Bíle Labutě, anebo na nebezpečných toulkách světem.Jsem rád, že jsem potkal takovou přítelkyni a bojovnici jako jsi ty“ Ještě naposledy se Poutník rozloučili s Mazoogou a vydal se dál na své cesty ,netušíc jestli jí ještě někdy v životě potká.

Tady končí první příběh o rytíři Orkovy ,jedno z prvních dobrodružství elfa Poutníka ve světě Morrovind.

autor: Posel
© Copyright Zrzavý Trpaslík.
Publikování nebo další šíření obsahu serveru je bez souhlasu autorů zakázáno. optimalizace PageRank.cz